Jak to chodí ve čmeláčím hnízdě

Čmeláci ve střední a severní Evropě žijí v jednoletých společenstvích. Hnízda si budují buď na povrchu (v suchém listí, suché trávě nebo nahromaděném mechu), ale také v kouskách teplo držícího materiálu v senících, v úžlabích trámů nebo pod zemí. Milují opuštěné díry myší a dalších drobných savců. Občas můžeme narazit na čmeláčí hnízdo i ve stelivu prázdné ptačí budky nebo veverčím hnízdě, které už veverka nepoužívá.

Matka čmeláka pruhovaného (B. subterraneus) s larvami dělnic 1. generace pod voskovým obalem. Laboratorní chov Foto: J.Čížek

Každý podzim vymřou všechny staré matky – královny, dělnice a samečci – trubci. Mladé čmeláčí matky jsou před tím trubci oplozeny a před příchodem zimy se zavrtají do země. Zahrabané v zemi nebo v hromadě listí přečkají zimu. Tu přečká jen asi 10 – 20% na podzim vylíhlých mladých matek – královen. Na jaře mladé královny vylézají ze země (podle druhu březen – květen) a hledají útulek pro založení rodu.

Vajíčka a čerstvě vylíhlé larvičky čmeláka zemního. Foto I.Chumchal

V této době létá královna nízko při zemi nebo při zdech domů a jiných stavebních konstrukcí a hledá vhodné chráněné místo s dostatkem izolačního materiálu, do kterého by mohla uložit první plodové buňky. Samička je v tuto chvíli na všechno sama. Musí najít vhodné místo ke hnízdění, postavit buňky, přinášet a shromažďovat potravu a odchovat první dělnice. Hnízdní materiál ve vybraném hnízdě si matka upraví pro svou potřebu, ale bohužel není schopna si takový materiál obstarat a nanosit do hnízda. Mnohá královna proto vhodný útulek pro hnízdo vůbec nenajde. Pokud najde špatné místo, které třeba promokne, hnízdo po pohromě opustí a buď zahyne, nebo se pokusí vniknout do již založeného hnízda jiné královny, kde však jedna z nich bývá vyhnána nebo zabita. Totéž se stane, když plod matce zmrzne. Bohužel matka není schopna ve svém nebo cizím hnízdě znovu vytvořit opakované úvodní buňky k založení rodu a proto je její prvotní výběr a dostatek hnízdních možností kriticky důležitý.

Larva čmeláka v buňce Foto: I.Chumchal

Když si královna vybere hnízdo, první den často vyletuje a seznamuje se s okolím. V dalších několika dnech vypocuje z těla vosk pro stavbu svého zásobovacího kalíšku a první plodové buňky. Přitom vylétá za potravou pro sebe jen několikrát denně na 10 – 40 minut. Do plodové buňky naklade 6-10 vajíček, jež vlastním tělem trvale zahřívá na nutnou teplotu 29-30°C. Přibližně za 4 dny se z vajíček vylíhnou larvičky, stále se zdržující v buňce, jež matka krmí přinášeným a nashromážděným nektarem a pylem. Když larvičky dorostou, upředou si samostatné voskové kokony, v nichž dochází už bez krmení královnou k přeměně larev v čmeláky – zprvu pouze dělnice, a to velmi malé. K zrození dělnic od nakladení vajíček dochází podle okolností za 3 – 4 týdny. Dělnice hned několik dnů po narození pomáhají královně s dalším rozvojem čmeláčího společenství a hlavně okamžitě přinášejí nektar a pyl z přírody. Královna pak brzy přestane úl opouštět. Postupně se líhne víc dělnic. S přibýváním dělnic v hnízdě roste i přísun potravy. Každá další generace larev má tedy potravy více, a tak i dělnice jsou větší a zdatnější. Na vrcholu vývoje společenstva bývá podle druhu čmeláků v hnízdě několik desítek až stovek dělnic. Rovněž podle druhu čmeláků se od června do září začínají objevovat pohlavně dokonalí jedinci – krásné mladé samičky a samečci – trubci. Samečci se rodí nejen z matčiných vajíček, ale i z vajíček dělnic.

čmelák před vylíhnutím v otevřené buńce Foto: J. Čížek

Vztah mladých samiček, kterých bývá v hnízdě i několik desítek, k matce je přátelský. Jsou zaznamenány případy, kdy dokonce matce pomáhají s péčí o plod a s potravou. Přesto však, po oplození a vykrmení nektarem a pylem, mladé samičky hnízdo postupně opouštějí a ukryjí se v zemi, kde přezimují v malé komůrce, kterou si vyhrabou. Stejně tak trubci a dělnice postupně opouštějí úl a během podzimu zemřou stářím v přírodě. Některé dělnice spolu se starou královnou zahynou v úlu. Stará královna podle přírodních zákonů nemůže přežít do jara. Na jaře začne celý cyklus díky přeživším mladým královnám znovu.

Zajímavá fotografie hnízda čmeláka hájového (B. lucorum) bez dospělých jedinců. Mezi světlými kuklami larev je nádobka na pyl, vystavěná z vosku. Pod ní je ve svém obalu ještě nezakuklená larva s bočním otvorem pro krmení. Vlevo nahoře jsou voskové nádobky na nektar, zčásti uzavřené. Na světlých kuklách vpravo nahoře jsou vidět nakladená další vajíčka ve voskových pouzdrech. Od nich vpravo směrem dolů jsou viditelné obrysy rostoucích larev pod voskovým obalem. Laboratorní chov. Foto a popis. J. Čížek.

Mladé matky B. subterraneus, odpočívající na povrchu rodného hnízdiště – foto J. Čížek