Pačmeláci

Královny pačmeláků se liší od královen čmeláků někdy robustnější konstrukcí těla. Mají tmavá křídla ve srovnání s bílými křídly čmeláků. Na horní straně zadečku, případně i na hrudi, mají často bezbrvé, holé plošky černě lesklého pancíře. Srst na hrudi u pačmeláků není nikdy šedá, hnědá či oranžová, ale vždy černá, někdy s příčnými žlutými pruhy. Královny čmeláků mají ploché části holení, na zadních nohách vyduté, hladké, lesklé, po stranách opatřené dlouhými brvami k přenášení pylu; na horním okraji nártu trnovitý výčnělek – posunovač pylu. Královny pačmeláků tento výčnělek nemají, jejich holeně jsou vypouklé a po celé ploše ochlupené. Hlava královen čmeláků je často delší než široká, u pačmeláků nikdy. Obličej královen čmeláků je často světle srstnatý, u pačmeláků vždy černě srstnatý. Pačmelák panenský a zejména cizopasný vydávají za letu zvláštní silný, chrčivý zvuk.

1/Pačmelák cizopasný (Psithyrus rupestris)   (18 – 25)

Sosák krátký, hlava rovněž. Do značné míry se podobá čm. skalnímu, u něhož nejčastěji parazituje. Je také celý černý, má však na rozdíl od čm. skalního s jeho posledními třemi oranžovočervenými tergity pouze tergity červenavě prosvítavé. Křídla tmavá, na těle blýská černý chitinový pancíř.

Pátrá po čmeláčích hnízdech od konce V. Napadá především čm. skalního, ve srovnání s ním viditelně hřmotnější, lze říci už na pohled násilnější. V případě nutnosti napadá i jiné druhy čmeláků. Při letu vydává silný, chrčivý, hluboký tón. U nás v místech s čm. skalním velmi hojný.

a

b

c

2/ Pačmelák český (Psithyrus bohemicus)  (14 – 21)

Sosák krátký, hlava také a kulatá. Podobný čmeláku hájovému, u něhož nejčastěji parazituje. Liší se od něj nepřítomností světlé příčné pásky na 2. tergitu. Příčná páska za hlavou zasahuje 1,5 – 2 mm pod nasazení křídel. Protože je jen lehce ochlupen, prosvítá všude jeho černý chitinový pancíř. Tmavá křídla jako u všech pačmeláků.

Možnost parazitování hledá koncem IV. – VIII. U nás všude tam, kde žije čm. hájový či zemní.

a

b

3/ Pačmelák panenský (Psithyrus vestalis)  (20 – 22)

Podobá se pačm. českému, je však především větší. Základní barva černá. Za hlavou na hrudi má 3 mm široký hnědožlutý příčný pásek, jenž po obou stranách zasahuje pod nasazení křídel. 1. až 3. tergit jsou černé, 4. a 5. bílé. Nejtypičtějším rozlišovacím znakem jsou na 4. tergitu nikoliv souvislý pásek, ale po obou stranách zadečku jasně patrné zlatožluté skvrny. Silně zúžený 6. tergit obklopuje konec zadečku se žihadlem a je černý bez chlupů. Celkově je však celé tělo tohoto pačmeláka ve srovnání s jinými druhy pačmeláků netypicky hustě ochlupeno.

Rovněž na rozdíl od jiných druhů pačmeláků, kteří kromě svých základních obětí přepadají i čmeláčí druhy jiné, pačm. panenský parazituje prakticky výlučně jen u čm. zemního.

Pátrá po parazitování od konce IV. do středu IX.

a

b

c

4/ Pačmelák ladní (Psithyrus campestris)   (15 – 20)

Na předohrudi a štítku slabé žlutavé až žlotooranžové pásky. Přední tergity lesklé, téměř lysé. Po stranách 3. – 5. tergitu  obdobné zbarvení jako na předohrudi – náznaky žlutavých až žlutooranžových pásků. Tento druh však často vytváří tmavé formy.

Napadá především čm. rolního, také však jiné druhy čmeláků. Vyskytuje se především tam, kde hnízdí čm. rolní. U nás hojný ve středních a nižších polohách.

b

5/ Pačmelák  norský (Psithyrus norvegicus) (15 – 19)

Podobá se např. pačmeláku ladnímu či českému, královna však má nápadně silně podvinutý zadeček směrem dopředu pod tělo. Hruď od hlavy až k nasazení křídel se žlutou páskou, 3. – 5. tergit ze stran bíle ochlupený.

Parazituje u čm. rokytového, v poslední době už i v nižších polohách. Přesto se vyskytuje zřídka, ohrožený druh.

b

6/ Pačmelák  lesní (Psithyrus sylvestris)   (15 – 19)

Velmi se podobá pačmeláku norskému, liší se od něj jen tvarem posledních tergitů a kopulačního orgánu. Je černý, na hrudi za hlavou má asi 2 mm široký žlutý příčný proužek, který končí někdy až 2 mm pod nasazením křídel. Přední tergity jsou černé, od 4. tergitu až na konec těla bílé. Celým zadečkem však prosvítá leskle černý chitinový pancíř, tak odolný, že jej i královna čmeláka lučního či horského, u nichž především parazituje, může jen zřídkakdy při souboji svým žihadlem probodnout.

Čmeláčí hnízda hledá od středu IV. – konec V. U nás poměrně hojný především v lesnatých oblastech středních a vyšších poloh.

a

b

7/ Pačmelák kosmatý (Psithyrus barbutellus)  (17 – 24)

Černý s výraznými žlutými páskami na předohrudi a hrudním štítku. 3. tergit po stranách žlutý, 4. a 5. tergit jsou bílé.

Vyskytuje se především tam, kde hnízdí čm. zahradní, jehož hnízda přednostně napadá, tedy převážně v lesnaté a parkové krajině, sadech a zahradách. U nás po celém území republiky, spíše ve středních a vyšších polohách. Není příliš hojný.

b

Autoři fotografií v této kapitole:

Pohledy na královny shora a) jsou fotografickým dílem vedoucího entomologického oddělení Národního muzea v Praze Mgr. Jana Macka, pořízenými z tamních sbírek se svolením vedení Národního muzea.

Pohledy z boku b)  jsou kopiemi snímků z významné odborné knihy „Blanokřídlí České republiky I.“ autorů J. Macek. J. Straka, P. Bogusch, L. Dvořák, P. Bezděčka , P. Tyrner , vydané r. 2012 nakladatelstvím Akademia

Autoři snímků čmeláků a pačmeláků v přirodě a při umělém odchovu c)

čmelák  č. 1 M.Stuchl, č. 2  J. Čížek,  č. 5 J. Čížek, č. 6  M. Stuchl, č. 8: – fot J. Čížek, č. 16 – foto J. Čížek, č. 17 – foto P. Lukášová

pačmelák č. 1 M. Stuchl, č. 3 J.Čížek