Druhy čmeláků a pačmeláků

Zde připravil Miroslav Stuchl výčet čmeláčích a pačmelácích druhů, které se v současnosti vyskytují na území České republiky.

Jednotlivé druhy jsou představeny snímky i popisem svých hlavních charakteristických znaků. Použili jsme k tomu různé odborné prameny i vlastní znalosti.

U řady druhů čmeláků i pačmeláků se vyskytuje obdobné nebo téměř shodné zbarvení těla. Navíc u některých druhů zejména čmeláků existují menší či větší odlišnosti v jejich barevnému vzezření, takže jednotlivý druh má 2 či více především barevných variet. Z toho důvodu musíme považovat barevné reprodukce jednotlivých druhů sice za významný nikoli však absolutní zdroj jejich rozlišování. Avšak ani námi uváděné textové charakteristiky nemohou zabezpečit stoprocentní identifikaci. V některých případech hrají rozhodující roli tělesné drobnosti, jež mohou posoudit jen odborníci pomocí např. mikroskopu atd. Čmeláčí samice (královny) se barevně shodují se svými dělnicemi, které jsou ovšem menší. Samci (trubci) jsou vždy menší než královny téhož druhu, většinou však větší než dělnice onoho druhu. Samci se často vyznačují určitými barevnými odlišnostmi od královen a dělnic, mají někdy např. bohatší ochlupení. Protože samci brzy po narození opouštějí natrvalo chovný úl a chovatelé se s nimi setkají především v přírodě, nevěnujeme jim v našem přehledu pozornost.

Každý čmeláčí a pačmeláčí druh je představen třemi fotografiemi královny. Fotografie pod a) jsou záběry snímané shora a pocházejí z archivu, pod b) jsou záběry snímané z boku a pocházejí také z archivu, pod c) jsou záběry královny živé. Pokud zatím v následující fotografické části některé snímky chybí, budeme je postupně doplňovat.

V textové části je za názvem českým a latinským v závorce uvedena v mm minimální a maximální délka těla živé královny a živé dělnice.

Jednotlivé druhy čmeláků jsou zhruba seřazeny podle četnosti jejich výskytu na našem území. Přibližně do poloviny našeho výčtu jsou to čmeláci v ČR více či méně hojní, v druhé polovině vzácnější, ustupující či dokonce vymírající, nebo takoví, kteří se vyskytují jen v určitých oblastech (biotopech) území České republiky. Zhruba u první poloviny uvedených druhů čmeláků víme, že jsou více či méně ochotni přijmout k hnízdění čmeláčí úly, u ostatních to lze předpokládat.

Pohledy na královny shora jsou fotografickým dílem vedoucího entomologického oddělení Národního muzea v Praze Mgr. Jana Macka, pořízenými z tamních sbírek se svolením vedení Národního muzea. Pohledy z boku jsou kopiemi snímků z významné odborné knihy „Blanokřídlí České republiky I.“ autorů J. Macek, J. Straka, P. Bogusch, L. Dvořák, P. Bezděčka , P. Tyrner, vydané r. 2012 nakladatelstvím Akademia, jež nám  s ochotou a porozuměním umožnilo reprodukci snímků. Snímky živých královen jsou vytvořeny (a v budoucnu budou doplňovány) chovateli čmeláků.

Tělo čmeláka se skládá z hlavy, hrudi (popisuje se vrchní, horní strana!), vytvořené z předohrudi, středohrudi (složené z předního štítu a zadního štítku) a zadohrudi. Zadeček je na horní straně tvořen 6 volně viditelnými hřbetními články tzv. tergity u samic a dělnic. Samci mají volně viditelných 7 tergitů. Břišních článků zadečku tzv. sternitů je u obou pohlaví 6. Zadní nohy, u samic a dělnic nejdůležitější, mají tyto části (jmenováno od těla): kyčel, příkyčlí, stehno, holeň s pylovým košíčkem, nárt s posunovačem pylu a články chodidla.